Nederlanders
De Bataven
Princ sleduje Rýn až k moři, usadí se na ostrově mezi řekami a jeho lid přísahá, že se nepokloní žádnému pánu.
- Poprvé zapsáno
- Tacitus, Germánie a Historie, kolem let 98–110
- Ostrov
- Betuwe mezi Rýnem a Waalem · 51,9° s. š. 5,6° v. d.
- Zakladatel
- Bato, princ Chattů, v Divisiekroniek, 1517
Pověst v sedmi scénách
Vyberte scénu a film začne od ní„Ode dneška jsme Batávové.“
Před dávnými časy se v temných lesích Chattů pohádal král se svým synem. Mladý princ Bato shromáždil ty, kdo ho chtěli následovat, a navždy opustil otcovu síň. „Na západ,“ řekl. „Najdeme si vlastní zemi.“
Naložili dobytek a majetek na čluny a vory a nechali se Rýnem nést mezi kopci, den za dnem, až hory ustoupily a řeka se rozlila do široké, ploché země rákosí, vrb a vody pod obrovským nebem.
Tam, kde se řeka dělí ve dví, vystoupil princ na nízký ostrov a zarazil oštěp do země. „Tady, mezi řekami, je naše země. Ode dneška jsme Batávové.“
Voda nebyla nikdy daleko. Nosili proto hlínu a drny, koš za košem, a navršili pahorky tak vysoké, aby stály nad povodněmi, s dlouhými domy a dobytkem v bezpečí nahoře.
Byli hrdí a svobodní. Když po nich Řím chtěl příliš mnoho, svolal jejich náčelník Claudius Civilis svůj lid v noci do posvátného háje; zkřížili meče a přísahali, že se Batávové nepokloní žádnému pánu. O jejich jezdcích se říkalo, že dokážou v plné zbroji přeplavat na koních i ty nejširší řeky.
Země a její lidé
Vilém OranžskýVůdce nizozemského povstání a „Wilhelmus“ z hymny, 1533–1584.
Na leděZima na zamrzlých řekách, jak ji kolem roku 1608 namaloval Hendrick Avercamp.
Vermeer a MlékařkaDelftské světlo a tichá práce, namalováno kolem roku 1658.
Výstřel z dělaNizozemská válečná loď na klidném moři podle Willema van de Veldeho, kol. 1680.
Van Goghovy SlunečniceNamalovány v pronajatém pokoji v Arles, 1888.
Tulipánová poleKvětina, která roku 1637 rozpoutala první velkou spekulační horečku.
Hvězdná nocVan Goghovo vířící nebe z roku 1889.
Zaanse SchansPracující větrné mlýny na řece Zaan, průmysl zlatého věku.Sousedé u Tacita
Táž Tacitova kniha zaznamenává germánskou pověst o Tuistovi a jeho synu Mannovi a hned vedle, v Antverpách, se vypráví o Brabovi, který hodil ruku krutého obra do řeky Šeldy.